Bylinky pěstované v zimě

Dobrou zprávou je, že mnohé druhy zeleného koření můžeme pěstovat i v bytě, například na okenním parapetu. Do pěstebních nádob je můžeme přesadit z bylinkové zahrádky, anebo si je vypěstovat.

Koření a bylinky jedno jsou

Zelené koření se též nazývá bylinkami. Jeho pěstování a používání k ochucení pokrmů je známé odedávna. V našich zemích takřka nebylo zahrádky, kde by chyběla pažitka, petržel, majoránka, rozmarýn či kopr. Význam pěstování bylin omezilo až dovážení aromatického orientálního koření. Kuchařské umění se omezilo na sušené druhy koření a jejich směsi, které se dále mlely nebo drtily.

Teprve v několika posledních letech se čím dál více lidí vrací k využívání zeleného koření v kuchyni a je i dost takových, kteří si ho sami pěstují. K původně pěstovaným druhům v našich zemích přibyla bazalka, dobromysl (oregano), kerblík, mnoho druhů tymiánu včetně citronového, estragon, saturejka, šalvěj, levandule, máta, meduňka a mnoho dalších bylin.

Hrnkování zeleného koření

Přesazovat byliny ze zahrádky do květináčů pro domácí pěstování bychom měli nejpozději do konce září. Volíme kvalitní, hlinitopísčitou půdu – universální substrát, aby se rostlinkám v omezeném prostoru dobře dařilo. Také si zeminu můžeme namíchat ze sedmi dílů zeminy obohacené kompostem, tří dílů jemné kůry a dvou dílů hrubého písku.

Bylinky pro zimní pěstování

Mezi zelené koření pěstované v zimě můžeme s úspěchem zařadit petržel a pažitku, které rostou již při 2 °C a můžou být i za oknem. Dále pak kerblík, řeřichu, bazalku, rozmarýn, meduňku, oregano, tymián, libeček, levanduli a mnoho dalších.

Řeřichu v bytě vypěstujeme snadno. Stačí jí teplota alespoň 15 °C, světlo a voda. Semena hustě vysejeme do misky nebo jiné nádoby, ani nepotřebujeme zeminu. Stačí půlcentimetrová vrstva buničité vaty, ale i jiné hmoty, kterou dostatečně namočíme a udržujeme vlhkou. Do týdne (ale i dříve) máme zelené koření, které postupně sestřihujeme. Protože sestřihané rostlinky již neobrazí, výsevy podle potřeby opakujeme.

Semena kerblíku také vyséváme postupně, ale do pěstebních nádob, které jsou opatřené drenáží. Kerblík nesnáší přemokřenou zeminu, začal by zahnívat. Dává přednost stanovišti na slunném místě.

Bazalka má ráda teplo

Nádobu s bazalkou umístíme na teplé místo, například na parapet v blízkosti radiátoru, kam jde alespoň část dne dostatek slunce. Dbáme, aby měla stále mírně vlhkou zeminu. Také bazalka roste poměrně rychle, a jakmile se vyvine několik prvních lístků, můžeme je sklízet – tedy průběžně protrhávat. Neměli bychom ale otrhat celou rostlinu, jinak zahyne.

Tymián rozmnožujeme dělením starších trsů. Dobře se daří i mateřídoušce, které je s tymiánem blízce příbuzná. Vyžadují teplo, zemina může být i chudší a zásadně ne přemokřená.

Šalvěj také nejsnáze pěstujeme z oddělků starších trsů, které hákujeme. Při sklizni jí ale neseřezáváme příliš nízko, jinak by opětovně dobře neobrazila.

Máta vyžaduje hojnou zálivku a lehčí půdu, dobře zásobenou živinami. Její oddělky – šlahouny, kterými se rozmnožuje – vysazujeme zcela mělce.

Libeček dobře snáší i polostín. Na zahrádce dokáže v hluboké půdě vytvořit poměrně mohutný keř, ale v květináči příliš velký nebude. Má ale tendenci utlačovat ostatní bylinky, tak ho raději pěstujeme samostatně.

Rozmarýn na zahrádce přežije jen mírnou zimu. Tím, že ho přeneseme do bytu, ho většinou zachráníme. Dobře dařit se mu bude na světlém, ale chladnějším místě, pokojová teplota by neměla být příliš vysoká, anebo ho alespoň pravidelně rosíme.                                                                                                                                                         zdroj:http://www.kouzelnebydleni.cz/